Všechna česká média, ať už provládně zaujatá anebo ta objektivnější a objektivní, odhadla počet protivládních demonstrantů na Václavském náměstí na 70 tisíc. Kdykoliv jsem v minulosti viděl lidmi zcela zaplněné Václavské náměstí, bylo to nejméně sto tisíc lidí.

Řekněme si zcela otevřeně, lidi na Václavské náměstí přivedla v sobotu nikoliv dovedná Putinova propaganda a hybridní válka Ruska (jak se domnívají Fiala a spol.), ale stupňující se frustrace ze současného vývoje a z viditelné neschopnosti české vlády situaci řešit. Všechna média a samozřejmě také vládní představitelé byli překvapeni, můžeme říci šokováni, počtem demonstrujících.

Pokud Fiala s Rakušanem a jejich příznivci označují protestující za rusofilní kolaboranty a dávají jim další trapné nálepky rasistů, nacionalistů, xenofobů apod., ještě stupňují už tak velké napětí ve společnosti, místo toho, aby upustili páru.

Pádivá inflace řádí v českých prodejnách. Ceny skutečně základních druhů, zejména potravinářského zboží, dosahují meziročního nárůstu mezi 20 – 25%. K razantnímu navýšení došlo meziročně také u cen pohonných hmot. U elektrické energie a plynu zatím lidé dostali zatím vesměs jen rozpisy budoucích zvýšených nákladů. Ty se v jednotlivých domácnostech navyšují měsíčně tu o osm, deset, dvanáct i více tisíc korun.

Lidé zatím jen tuší, že věci jdou špatným směrem. Ale některé věci pochopitelně nemůže běžný občan domyslet. Nemá k tomu dost informací, ani zkušeností. Taková krize zde totiž od konce druhé světové války nebyla.

V naší generaci, ani v žádné jiné z generací poválečných, netrpěli Češi hladem (tak, jako za Velké krize 30. let a za války), ani zimou, chladem, ani nebydleli v brlozích, jako mnozí lidé bez práce ve 30. letech.

Vstupujeme tedy do krize, kterou si málokdo z nás umí představit. Pamětníků toho, co se dělo ve 30. a 40. letech, tedy za Velké krize a za války, už mnoho není. A nejméně si celý problém umí představit členové současné české vlády. Těm nejen, že chybí představivost katastrofických důsledků, jejich (ne)činnosti, ale nevědí vůbec, co mají v nastalé situaci dělat. Ministr průmyslu Síkela mnoho měsíců slibuje jakýsi úsporný tarif, slibuje podpory, premiér lomí rukama a lamentuje a shodně oba dva tito rádoby politici obviňují tu Putina, tu Babiše. A mezitím nedělají nic, co by mohlo lidem, firmám, ale také třeba neziskovému sektoru (např. sportovním klubům), školám, nemocnicím, ústavům sociální péče a dalším, pomoci. Jedna z výtečných opor vládní koalice, doporučuje lidem, aby pletli svetry a víceméně, aby se otužovali a byli připraveni v zimě na nejhorší. To nejhorší, ale podle mě není jen úplné finanční vyčerpání statisíců českých rodin, ale také to, že se hospodářství země může úplně zastavit.

Pokud země G–7 vydaly jakési doporučení neplatit Rusku vyšší, nežli jimi limitované ceny ropy a zemního plynu, Rusko ihned opáčilo, že v takovém případě přeruší té které zemi dodávky ropy i plynu. Takže k 1. prosinci můžeme očekávat, že tato situace opravdu nastane. Nějakou dobu budeme čerpat z vytvořených zásob a spoléhat na celoevropskou solidaritu, která ani technicky nemůže nastat.

Každá vláda je odpovědná obyvatelstvu své země. To jsme konce konců viděli v případě dodávek zdravotnických pomůcek a materiálů při první vlně covid–19. Každá vláda hrála na svoje triko. Pokud takový scénář nastane, tedy, že se odpojíme či budeme odpojeni od produktovodů, které bohužel vedou nikoliv ze Západu na Východ, ale z Východu na Západ, zastaví se dříve či později chod hospodářství státu. Zima opanuje naše domovy, zcela nepochybně alespoň u lidí ve městech.

Vláda by měla být schopna vyhodnotit hrozící katastrofu. Příčinou katastrofy je v zásadě válka na Ukrajině. Válka, kterou nevedeme my a která není v našem zájmu. Pokud např. ministr Lipavský tvrdí, že ano, může jít do první linie a hrdinně nastavit hruď ruské palbě.

Česká republika je t. č. předsednickou zemí Evropské unie. Přesto, anebo právě proto, že si dokázala zdevastovat vztahy s Ruskem tak, že jsou dnes prakticky nulitní, měla by iniciovat mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou.

Vycházím přitom z jednoduchého poznání, zakrývaného v našich mainstreamových mediích ohromnou propagandistickou mlhou. Prostě Rusko nemůže Ukrajina, ani s velkými dodávkami zbraní ze Západu, porazit. A válka povede nejen k dalšímu utrpení ukrajinského lidu, ale také ke zbytečným ztrátám vojáků na obou stranách. Ale současně také k poklesu životní úrovně českého obyvatelstva. Zprávy objektivních pozorovatelů hovoří až o tisíci mrtvých ukrajinských vojácích denně. Pokud je to pravda, jádro ukrajinské armády bude dříve či později zničeno či silně oslabeno. A pokud tomu tak bude, je zbytečné fantazírovat o protiofenzivách a ruská armáda nenarazí na vážnější odpor, pokud se bude snažit obsadit např. Oděsu. Z Ukrajiny by se tak stala vnitrozemská země zbavená nejproduktivnějších průmyslových a zemědělských oblastí a přístupu k moři.

Západ provoz ukrajinského státu zajišťuje každý měsíc platbami v rozsahu cca 7 mld. dolarů. To jistě není malá suma a je otázka, zda tyto peníze nepoužít spíše, po ukončení války, k rekonstrukci zničené Ukrajiny.